Úvod
Antikoncepce, novodobá vymoženost, nebo stará věc
Skutečně se jedná o prastarou věc. Ženy ji znaly už před tisíci lety a často ji používaly. Dnes uz by, ale žádná žena na dřívější metody nepřistoupila.
Casanova, slavný italský milovník, svým četným sexuálním partnerkám doporučoval, aby si před pohlavním stykem vložily do vaginy půlku citronu. To jim mělo zaručit, že nepřijdou do jiného stavu. Musel si přece dávat velice dobrý pozor, aby některou z manželek vysoce postavených mužů nekompromitoval nečekáným těhotenstvím. Když ženu dokázal přesvědčit, že se s ním může milovat bez rizika, měl hned několikanásobně větší šanci uspět.
Opřerušovaná soulož
Oddávat se sexu bez zábran, strachu a rizika před otěhotněním však samozřejmě toužili muži i ženy o tisíce let dříve. Snad nejslavnější postavou v dějinách, která se snažila zabránit otěhotnění své manželky jednou z nejstarších antikoncepčních metod, a to přerušovanou souloží, je biblický Onan. Ten těsně před vyvrcholením přerušil pohlavní styk a jeho semeno tak podle tehdejšího přesvědčení přišlo nazmar. Za to ho samozřejmě stihl trest. Termín onanie, který se dneska používá pro masturbaci, původně označoval sexuální dráždění přerušené před ejakulací a s onanií v dnešním slova smyslu tedy neměl vůbec nic společného. Přerušovaná soulož je jednou z mála antikoncepčních metod, které se udržely až dodneška. O její spolehlivosti – nebo spíše nespolehlivosti – se snad ani není třeba zmiňovat.
Krokodýlí trus
Spoléhat se na muže, že bude před ejakulací natolik duchapřítomný, aby si „dal pozor“, je nezodpovědné. Věděli to už ve starém Egyptě, v Římě nebo v Číně. Jednou z nejoblíbenějších antikoncepcí tam byla směs ze sušeného krokodýlího trusu a jílovité hlíny, která se před stykem nebo těsně před vyvrcholením dávala do pochvy. Podobnou metodu měly i ženy v Indii, ovšem tam dávaly přednost sloním výkalům, jimž se připisovala kouzelná moc. Mluvčí muzea antikoncepce v kanadském Torontu Petra Goodhead uvádí, že ač se to zdá nepravděpodobné, trus zvířat prý skutečně měl jisté antikoncepční účinky. Kyseliny v něm obsažené totiž vytvářely prostředí pro spermie nepříznivé a žena tak byla do jisté míry chráněna.
Ještě větší antikoncepční účinky než zvířecí trus měl akát. Prášek z akátu se také vyskytuje v jednom z prvních psaných receptů, který pochází přibližně z roku 1500 před Kristem. Na egyptském papyru jsou vyjmenovány suroviny, z nichž se vytváří takzvaný antikoncepční tampon: „Vezme se surová vlna a napustí se medem. Když je vlna dostatečně nasáklá, posype se práškem z datlí a čerstvého nebo sušeného akátu.“
Zkvašený akát vylučuje kyselinu mléčnou, která má ničivé účinky na sperma, a skutečně prý mohl fungovat jako částečná ochrana proti početí. Už ve starověku byla také známa mužská antikoncepce – tedy prezervativ, nebo alespoň něco, co jej vzdáleně připomíná. Poměrně často se užívala střívka zvířat (oslů, ovcí apod.) na jednom konci pevně svázaná nití. Vycházelo se z předpokladu, že když střívka nepropouštějí žádné škodlivé látky do těla zvířat, nemohou propouštět ani spermie do těla ženy. Národy žijící v blízkosti moře používaly coby antikoncepci mořské houby. Ženy je před pohlavním stykem napouštěly nejrůznějšími bylinnými roztoky a vkládaly si je do vaginy.
Olovo a rtuť
Egyptské, starořecké či indické metody antikoncepce působí bizarně, ale až na případné infekce byly více či méně neškodné. Něco takového se rozhodně nedá říct o Číně, kde do sebe ženy jako ochranu před nechtěným početím vpravovaly olovo nebo rtuť. Podle mluvčí torontského muzea na následky této brutální metody zemřely stovky žen. Rizika znaly, ale strach z otěhotnění a opovržení společností byl tehdy nepředstavitelný.
Dostatečně perverzní
Kontroverzní Francouz markýz de Sade si ve svých knihách plných sexuálních orgií s antikoncepcí hlavu neláme – to by nebylo dostatečně perverzní, kdyby jeho sexuálním chtíčem zmítaní hrdinové brali v potaz případné těhotenství a podle toho jednali. Po styku se však mnohé jeho hrdinky chránily před početím poměrně drastickými bylinnými a louhovými výplachy a klystýry. Louh a klystýr byly vůbec oblíbenými prostředky před nechtěným těhotenstvím, ovšem jejich účinky se často neobešly bez následků. Ženy, které měly podezření, že přišly do jiného stavu a z nejrůznějších důvodů se snažily nechtěného plodu zbavit, se vystavovaly riziku následné neplodnosti, nejrůznějším infekcím, krvácení, a dokonce smrti.
Doba temna
Dobou temna pro antikoncepci byl nástup křesťanství a především středověk. Církev zakazovala veškeré antikoncepční prostředky a metody s tím, že život je dar od Boha, s nímž se nesmí mrhat a hazardovat. Antikoncepční metody tehdy byly ovlivněny především pověrami. „Vezmi dvě lasiččí varlata a spoj je na stehně ženy, která má současně u sebe kost z lasičky. Žena už pak nebude moci nikdy počít,“ tvrdí například jeden z receptů. Další doporučuje uříznout za úplňku černé kočce několik chlupů a vložit si je během styku do záňadří. Černá kočka coby symbol zlých sil a smrti měla moc těhotenství zaplašit. Ne všude stačily chlupy – v některých receptech se objevuje prášek z kočičích žeber. Tyto metody nechtěnému těhotenství samy o sobě zabránit samozřejmě nemohly. V případě otěhotnění nastupovaly louhové výplachy, odvary z jedovatých bobulí a v neposlední řadě také drastické sebepoškozování – například dlouhou ostrou jehlicí. Katolická církev bohužel zůstává ve středověku až dodneška. Antikoncepce je podle ní nepřípustná...
Mučicí nástroj
Stejně jako prezervativ, tak ani pesar či nitroděložní tělísko vkládající se do dělohy nejsou žádným moderním vynálezem dvacátého století. Používaly je už ženy ve starověku, a to například v podobě malých šestihranných kousků dřeva. Nejbohatší vrstvy si prý nechávaly vyrábět pesary na zakázku – nejčastěji ze zlata. Jak takový čtrnáctikarátový kousek vzácného kovu působil, se však už nikde neuvádí. Když byly ve třicátých letech dvacátého století dřevěné pesary objeveny, historikové se domnívali, že jde o důmyslný mučicí nástroj, a teprve později se ukázalo, jakým způsobem byly používány.
Převrat v historii
Skutečně zásadním objevem v historii antikoncepce byla první hormonální antikoncepční pilulka pro ženy. Jmenovala se Anovlar a poprvé byla ženám představena před třiačtyřiceti lety. Počátky hormonální antikoncepce byly provázeny velikými rozpaky. Jak už to tak bývá, veřejnost se okamžitě rozdělila na dva tábory, z nichž jeden tvrdil, že pilulka bude znamenat zásadní změnu pro sexuální život, a druhý poukazoval na její vedlejší účinky a snažil se všechny ženy přesvědčit, že hormonální antikoncepce je nepřirozená a tedy i hrozně nebezpečná. Zprvu směla být pilulka předepisována pouze vdaným ženám jako lék na odstranění poruch menstruačního cyklu a trvalo několik let, než začala být v širším měřítku využívána k účelům, ke kterým byla stvořena – k plánování rodičovství. Svým způsobem zůstává hormonální antikoncepce dodnes předmětem mnoha odborných i laických diskusí a je opředena celou řadou mýtů a pověr. Sexuologové a gynekologové povětšinou tvrdí, že v žádném případě neškodí, naopak prospívá a snižuje riziko rakoviny prsou či dělohy, ovšem čas od času se objeví vědecká studie, která tyto výroky zpochybňuje. Na stránkách BBC se například uvádí výzkum britských vědců, kteří tvrdí, že dlouhodobé užívání hormonální antikoncepce zvyšuje riziko rakoviny děložního čípku. Chcete-li se o současné moderní antikoncepci dozvědět víc, podívejte se například na internetové stránky www.antikoncepce.cz
132
