Cesta parkem
Slečna Pípalová jde v noci parkem a najednou vidí muže s podivně chlípným výrazem, jak kráčí přímo proti ní a má nezvykle rozpažené ruce. Pípalové proběhne hlavou tisíc myšlenek o psychopatech a znásilněních, proto si pomyslí:
"Mám novou halenku, ještě by mi ji roztrhal, raději si ji svléknu."
Chlípník s roztaženýma rukama jde stále slečně v ústrety.
"Sundám si i sukni," pokračuje dál v myšlenkách Pípalová, "kdo to má potom prát."
Muž neuhýbá, ruce roztažené, Pípalová je v koncích:
"Sundám si i podprsenku a kalhotky, už je to stejně jedno, znásilní mě tak jako tak."
Muž se přiblíží na minimální vzdálenost a zabručí:
"Uhni, děvko, nesu sklo!"