• facebook
  • twitter
  • rss

První pomoc znásilněným

  1. Nejprve rozežeňte dav.
  2. Poproste odporného násilníka, aby se přestal hýbat, a teprve potom fotografujte ( nechcete mít přece fotky rozmazané).
  3. V žádném případě se nesnažte odporného násilníka rušit, nebo jej legitimovat. Násilníci bývají zlí lidé a tento by mohl ublížit i vám.
  4. Po odchodu násilníka je třeba zjistit, jestli znásilněná ještě žije. Nedoporučujeme zkoušet zda ji bije ještě srdce ( mohly byste se ušpinit), píchněte ji raději deštníkem do oka.
  5. V žádném případě nedávejte znásilněné dýchání z úst do úst. Právě jej dostala.
  6. Pozor na simulantky. Nemá-li znásilněná na břiše a obličeji stopy okovaných bot, jedná se o slabošku, která se málo bránila.
  7. Řekne- li vám znásilněná „Můj zachránče“, odpovězte: „Konal jsem svou občanskou povinnost.“ Nepoděkuje-li, zavolejte odporného násilníka zpět.
  8. Nikdy nedávejte znásilněné skleničku na posilněnou. Je nebezpečí, že vám pak začne nahlas líčit, nebo znázorňovat průběh celé akce a mohly by to vidět děti.
  9. Bude-li znásilněná vykřikovat nesouvislá slova, jako například: „Já chci ještě jednou!“, nebo „Chodíte sem znásilňovat často?“, zachovejte klid, brzy ji to přejde.
  10. Propadne li znásilněná hysterickému pláči: „Jsem navždy poskvrněná, kdo si mne vezme?“, klidně ji slibte manželství. Budete mít dost času svůj slib popřít. Důležité je, aby přestala brečet.
23.10.2007

Hodnocení: 62 Kladné hodnocení/Záporné hodnocení 36
Zobrazeno: 2644x