První pomoc znásilněným

1. Nejprve rozežeňte dav.
2. Poproste odporného násilníka, aby se přestal hýbat, a teprve potom fotografujte ( nechcete mít přece fotky rozmazané).
3. V žádném případě se nesnažte odporného násilníka rušit, nebo jej legitimovat. Násilníci bývají zlí lidé a tento by mohl ublížit i vám.
4. Po odchodu násilníka je třeba zjistit, jestli znásilněná ještě žije. Nedoporučujeme zkoušet zda ji bije ještě srdce ( mohly byste se ušpinit), píchněte ji raději deštníkem do oka.
5. V žádném případě nedávejte znásilněné dýchání z úst do úst. Právě jej dostala.
6. Pozor na simulantky. Nemá-li znásilněná na břiše a obličeji stopy okovaných bot, jedná se o slabošku, která se málo bránila.
7. Řekne- li vám znásilněná „Můj zachránče“, odpovězte: „Konal jsem svou občanskou povinnost.“ Nepoděkuje-li, zavolejte odporného násilníka zpět.
8. Nikdy nedávejte znásilněné skleničku na posilněnou. Je nebezpečí, že vám pak začne nahlas líčit, nebo znázorňovat průběh celé akce a mohly by to vidět děti.
9. Bude-li znásilněná vykřikovat nesouvislá slova, jako například: „Já chci ještě jednou!“, nebo „Chodíte sem znásilňovat často?“, zachovejte klid, brzy ji to přejde.
10. Propadne li znásilněná hysterickému pláči: „Jsem navždy poskvrněná, kdo si mne vezme?“, klidně ji slibte manželství. Budete mít dost času svůj slib popřít. Důležité je, aby přestala brečet.

23.10.2007

Hodnocení: 77 / 52
Zobrazeno: 4114x

Poslat přátelům Do oblíbených