Úvod
Pohádka pro dospělé
Když bylo princezničce šestnáct let, dočetla se v jednom z erotických časopisů, že se ženy v království francouzském, ke zvýšení skrytých půvabů, nechávají vyholovat na mezinožce řasnaté, takže tím pádem mají blaženky jako silonové rýžáky.
I povolala k sobě svého dvorního chlupodravce a bez dívčích rozpaků mu své přání přednesla. Pucifousovi se princezna již drahnou dobu zjevovala v jeho erotických, možno říci přímo pornografických snech, a tak tušil svou velkou příležitost.
Jelikož věděl, že princezna je ve věcech sexuologie naprosté embryo, děl k ní rozechvěle: "Holit se bude Vaše nejjasnější Jasnosti, leč aby vous změkl a zvláčněl, je třeba nejdříve mydliti". "Když mydliti, tak mydliti", souhlasila princezna Nymfa, když ji holič kladl na její panenskou postýlku s nebesy.
Poté zručně vytáhl svoje mýdélko..., a mydlil o sto osm.
Posléze mýdélko vypěnilo. Znavený lazebník pravil sladce: "Ták..., a teď budeme holit". "Žádné holení", rezolutně prohlásila princezna, sápajíc se po mýdle, "mydlit se bude"!
Od chvíle kdy princezna Nymfa ochutnala sexuálních radovánek se na hradě mydlilo od rána do večera, od večera do rána..., zkrátka na tři směny. Leč marnost nad marnost.
Princezna nikdy nepoznala potěšení, kterému prostý lid v podzámčí říkal lidově orgasmus. Když se u princezny vystřídalo i celé fotbalové mužstvo, v přípravě na mistrovství světa, kde mimochodem pak prohrálo co se dalo, a ani tak nedošla ukojení, nechal král potáhnout hrad černým suknem a vyhlásil, že kdo princeznu eroticky uspokojí, dostane nejen její ruku, ale i půl feudálního panství.
O vyhlášeném konkurzu se dozvěděla i máma méně inteligentního, leč čackého hocha, kterému nikdo neřekl jinak než "Hloupý Honza".
"Jene, Jeníčku, ty kluku špatná", pravila k němu mateřsky a něžně, "nechrň pořád za tou pecí. Co kdybys to zkusil, jinak mi z té masturbace dočista zblbneš"!
A pak zašla do maštale, nejkrásnějšího koně vyvedla, pentlemi a čabrakami ozdobila a posléze i kostkovanou dekou přikryla. Na cestu synovi zabalila do rance pár buchet, udělala mu křížek na čelo, plácla koně po zadku a hořce zaplakala.
Sotva Honza přejel první horu, vetchého kmeta spatřil.
"Švarný junáku", zvolal stařec, "neměl by jsi pro mně jedno cigáro? Kouřil bych, až bych brečel".
Honza nabídl dědovi startku, ten si ji křesadlem zapálil a vypustil z bezzubých úst oblak vonného kouře, až se Honzíkův kůň rozkašlal.
"Mýlíš se hochu, pokud si myslíš, že jsem obyčejný žebrající důchodce", děl šlukující děd, "jsem pohádkový dědeček a cigaret můžu mít, kolik budu chtít. Chtěl jsem tě vyzkoušet, zda-li máš zlaté srdce. A jelikož jsi uspěl, splním ti jedno, jakékoliv přání".
"Opravdu"?, jen na chvíli zapochyboval vlastník nižšího IQ. Když si vzpomněl na cíl své cesty, dodal:
"Chtěl bych mít takové přirození jako má můj kůň".
"Staniž se", končetinou pokynul dědeček a byl pryč. Honza pak pokračoval v cestě a k večeru na královský hrad dorazil....
Princezna Nymfa ho již očekávala u svého lože s baldachýnem, krásná, boubelatá a chvěla se touhou a nedočkavostí.
"Tak jdem na věc cácorko", pravil sebevědomě Honza a započal se svlékáním.
Když shodil košili, kochala se princezna na jeho svalnatém, ručními prácemi vypracovaném těle a když konečně stanul jen v trenýrkách, vítězoslavně se rozhlížel.
Rozrajcovaná Nymfa neunesla tíhu okamžiku, přiskočila k němu a ten poslední kus oděvu mu strhla z těla... a sekla sebou na zem jako špalek. V neblahé předtuše se i Honza podíval dolů na své přirození, a nelze se divit, že omdlel i on.
Ten kůň, milé děti, totiž byla kobyla.
Tak dobrou noc.
45
