Úvod
Otevřený dopis ženám
Milé dámy, nedávno se mi stalo, že na pánský záchod, kde jsem byl na malé, vešla - zřejmě omylem - žena. Chvíli na mne a na vedle stojícího chlápka zírala (anebo hledala inspiraci:-)), pak začala hystericky řvát a utekla pryč. Vzhledem k tomu, že mezi naše čtenáře patří i ženy, chtěl bych jim vzkázat následující:
Že jsem močil na muže vedle sebe nezpůsobil onen nečekaný vstup ženy do místnosti! My chlapi tohle děláme pořád! Stane se opravdu jen zřídka, že se trefíme tam, kam zamíříme. Ano, i přesto, že někteří z nás mají střelecký průkaz a jsme tudíž schopni zasáhnout terč na desítky metrů. Jenže mužský penis není mrtvá mechanická zbraň! Je setsakramentsky živý a má vlastní, hodně tvrdou, hlavou. A tak, i když se oba sebevíce snažíme, vždy se stane (chca nechca - a to doslova) jedna z těchto variant:
- počůráme prkénko (nebojte, umíme to i když je náhodou zvednuté)
- smočíme roličku záchodového papíru (ne, nemusíte ji schovávat do držáčku metr a půl nad zemí, my ji najdeme všude...)
- skončíme s mokrou nohavicí (i u kraťasů)
- a nakonec si namočíme boty
Říkám tedy všem ženám, že těm našim malým kašpárkům se nedá důvěřovat:-) Po tříletém soužití s manželkou jsem byl donucen k ponížení - čůrám vsedě. Sedím jako ženská! Přesvědčila mne pádnými slovními argumenty a já vůl poslechl. Moje žena není totiž žádná křehotinka, takže kdyby mi jednu vlepila, tak by mne zabila! Představa, že jde v noci na toaletu, a sedne si na uleptané prkénko nebo, nedej bože, si sedne přímo na mísu, neboť prkénko zůstalo nahoře, je strašná a nahání mi hrůzu.
Teď, když jsme toto téma trochu rozebrali, chci vás, milé dámy, seznámit ještě s raním jevem známým u nás doma jako tvrdé dřevo... Nás muže totiž ráno probouzejí dvě věci. Neuvěřitelná plnost močového měchýře a penis tak napružený a tvrdý, že by se s ním daly sekat díry. Samozřejmě do ledu:-)) Ať se snažíme (nebo snažíte) sebevíce, naší chloubu prostě v tyto chvíle neohnete!! A následně tedy nelze zaměřovat. A když nemůžeme zaměřovat... Nic jiného, než opláchnout teplým proudem zlatavé dezinfekce kachlíky a prkénko, nám nezbývá. A je to ještě jedna věc - představte si, že v tom fofru prkénko přece jenom zvedneme. Za co tam nahoře drží? Za nic! Není úniku, musíme ho ještě jednou rukou přidržovat a tou druhou, samotnou, opuštěnou, zaměřovat...
Jo, když jsme čerstvě ženatí, tajně doufáme, že takový záchod jednou někde někdy seženeme. Jenže, když se zdá, že už nahoře nějak drží, v nestřeženém okamžiku - bum a spadne! A hádejte, kam nás praští? Ano, tam. Proto, vsuvka pro pány, nezvedejte prkénko na WC! Mám to nastudované. Jako důkaz mohu ukázat jednu čerstvou modřinu. Tu jsem dneska ráno demonstroval své ženě a snažil se tak omluvil zkropené prostory toalety. Vůbec nebrala ohledy na mou bolest, ale jen odvětila: "Tak si k tomu sedni, troubo!"
Zkoušel jsem to, ale ouha - stejný problém. Žádný chlap ho po ránu neohne tak, aby se mu vešel pod prkénko dovnitř. Zkoušel jsem to deset minut a mám namožené svaly na obou rukách. Mezitím jsem, pardon, doslova pochcal všechny ručníky, které jsou necelé dva metry přede mnou na háčcích u umyvadla. A když se mi konečně povedlo ho dostat do mísy, žlutá kapalina pronikla škvírou mezi prkénkem a porcelánem a pokropil jsem si levé stehno. Stejně tak, jako tu naší novou rohožku...
A pak jsem na to přišel! Zaujal jsem pozici á la Superman - jako vznášedlo jsem si stoupl na špičky, jednou rukou se opřel o stěnu za mísou, druhou mířil a konečně to spustil. Ta úleva, doprovázená mým strašlivým řevem blaha... Milé dámy, zkuste nás tedy pochopit. Vidíte, že ranní potřeba, kterou vy zvládnete za minutku, nám zabere takového času a námahy... Ostatně, patrně matka příroda myslela více na vaše pohlaví. Kdyby byl otec příroda, možná byste podobné problémy měly vy! Jo, takhle to vypadá, když ženská dostane vysokou funkci.
67
