Úvod
Oldřich a božena
Oblékám sváteční košili
a na ni bundu koženou
pospíchám mám totiž za chvíli
u řeky rande s Boženou
Božka je dívka laskavá
chytrá, ač není docent
na stavbě maltu přidává
a plní na sto procent
Utíkám k řece jak závodník
Božena ještě tu není
unaven usedám na chodník
zvolna se odávám snění.
Střelili Boženu pytláci?
nebo snad schůzce se vyhla?
nebo ji na stavbě při práci
do vlásků spadla cihla?
Jak vyrovnám se s obavou
zaplašit to chmurné snění?
vto šeptá mi vánek nad hlavou
"Božena daleko není
skoncuj s tím směšným divadlem
a pohlédni k druhému břehu
leží tam s porybným Zapadlem
zadečkem na bílém sněhu"
Takhle to tedy dopadlo
vidím že teď už zle je
na místo peřiny Zapadlo
a ještě se tomu směje
Po břehu chodím jak mátoha
v hlavě mám myšlenek hejno
v tom z nebe jak znamení od boha
mi na klopě přistálo lejno
Je bílé to pohanské znamení
nadávky hromadím v puse
co děláš na mém rameni
ty ohavný holubí truse!
Je flekatá má bunda kožená
takhle svět dobrotu splácí
nekálí na mne jen Božena
ale dokonce už i ptáci!
98
