• facebook
  • twitter
  • rss

Sexuální výchova - věčný problém

O sexuální výchově bylo již napsáno mnoho písemných materiálů počínaje krátkými příručkami a konče objemnými svazky na úrovni populární i přísně vědecké. Nicméně neexistuje na světě taková země, která by mohla být s úrovní své sexuální výchovy spokojena. Většina odborníků se shoduje v tom, že tato výchova by měla být prováděna v součinnosti rodiny a školy. Na učitelích a ostatních pedagogických pracovnících pak leží tíha zodpovědnosti za předávání kvalitních informací na úrovni současného vědeckého poznání. Nenalhávejme si, že bychom snad byli na tento úkol dostatečně připraveni svým pregraduálním i postgraduálním vzděláním.

Sexuální výchova se z obecného vzdělávacího procesu stále jaksi vymyká. Staletí trvající tabuizace sexu vede k tomu, že i mnozí renomovaní pedagogové zastávají názor, že zde přílišná otevřenost může být i škodlivá. Domnívají se, že dokonalá informovanost může vést k předčasnému probuzení sexuality, že je lépe vše ponechat jakési blažené nevědomosti a teprve až přijde ta pravá chvíle, dítě si samo příslušné informace jaksi opatří. Argumentují tím, že ani minulé generace nebyly podrobeny kvalifikované sexuální výchově a lidstvo přesto nevyhynulo, ba dokonce se zdá, že v oblasti sexuální žilo zdravěji a přirozeněji. Touha mladého člověka po poznání prý má být ukojena ve všech ostatních oblastech kromě sexuality, která přikryta pláštěm odvěkého tabu čeká na své vlastní automatické probuzení.

Nic není vzdálenější pravdě než toto tvrzení. Moderní doba útočí svými informačními kanály na každého člověka od útlého mládí a pokud tyto často chaotické poznatky nejsou profesionálně utříděny a uvedeny na pravou míru, mohou zejména v rozvíjející se sexualitě dospívajících napáchat mnohou škodu. Mladí lidé čerpají pak své poznatky často zkresleně a zejména kusé informace od nepoučených vrstevníků se mohou jevit jako značně problematické a zavádějící.

Světová zdravotnická organizace šokovala nedávno svým prohlášením, že nejméně třetina učitelů není vůbec provádění sexuální výchovy schopna. Není to způsobeno ani tak nedostatečnou vzdělaností a neinformovaností, jako spíše osobními předpoklady, zakořeněnými předsudky nebo vlastní neblahou sexuální zkušeností, která se pak promítá do postoje k sexualitě často i na podvědomé úrovni. Může zde hrát roli i určitý generační konflikt, protože i oficiálně proklamované morální postoje mohou v průběhu historicky krátké doby doznat určitého posunu, někdy i radikální změny. Jako příklad zde může sloužit třeba postoj k panenství a předmanželskému sexu obecně.

Určitá sexuální norma lidského chování by tedy měla být hlavní náplní sexuální výchovy. Tato norma by však neměla mít pouze jakýsi proklamativní charakter, ale měla by být uvědoměle přijata jako jednání obecně prospěšné, aby motivovala mladé lidi neubližovat sexuálním chováním sobě ani svému okolí. Týká se pochopitelně také respektu k menšinám, např. k homosexualním spoluobčanům. V neposlední řadě je pak nutno důrazně upozorňovat na skrytá nebezpečí sexu, především na nežádoucí těhotenství a sexuálně přenosné nemoci.

Sexuální výchově je často vyčítán jakýsi "technický" charakter. Z poučení o antikoncepčních dovednostech a zásadách bezpečného sexu se prý vytrácí zušlechťování citové stránky osobnosti, kultivace mezilidských vztahů, vzájemné náklonnosti a lásky.

Lidská sexualita je nesporně jednotou tělesné a duševní složky života každého člověka a výchova by měla rovnou měrou působit v obou těchto aspektech. Nicméně však musíme upozornit na to, že neuvážená preference této "láskové" ideologie může vést k mylným závěrům, že vše, co je konáno z lásky a hlubokého citu je naprosto správné a bezpečné. Smutná bilance nežádoucích těhotenství nezletilých je pak už jenom důsledkem zanedbávání tělesné stránky sexuální výchovy.

Ve vyspělých zemích jsou v současné době budována jakási informační a výuková centra, disponující literaturou a audiovizuální technikou, kam může učitel dovést své svěřence v případě, že má pochybnosti o své dokonalé způsobilosti k provádění sexuální výchovy. Není to v žádném případě možno chápat jako jeho osobní diskvalifikaci. Sexuální výchova je záležitostí mezioborovou, vyžaduje vskutku neustálý přísun nových informací a poznatků. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchov se dnes pokouší o konstituci podobných výukových center také u nás.

6.3.2002
Autor: MuDr. Radim Uzel
Hodnocení: 83 Kladné hodnocení/Záporné hodnocení 58
Zobrazeno: 3307x

Co si o tom myslíte?

Jméno: Email pro odpověď: (Nebude zobrazen)

Napište svůj dotaz, nebo komentář:
Používejte diakritiku, nepoužívejte HTML tagy. Vulgární a příspěvky nesouvisející budou odstraněny.