Úvod
Sexuální podívaná, močení a exhibicionismus
Ve způsobu močení v přírodě jsou hluboké mezipohlavní rozdíly. Ženy močí v různě hlubokém dřepu, přidržují si sukni, někdy se dívají na proud moče, nohy mají široce roztažené od sebe, aby si nepotřísnily střevíce. Tváří jsou otočeny k místu, odkud může někdo přijít, hýžděmi do lesa nebo do křoví. Močící muži se naopak dívají do zdi nebo do kmene stromu a k místu, od kterého může někdo přicházet, jsou otočeni zády.
Zajímavé je zjištění, že téměř všichni exhibicionisté, který soudní znalec vyšetřoval po spáchání mravnostního deliktu se vymlouvali na to, že zdaleka netoužili předvádět ženám svá přirození, že byli prostě v opilosti přinuceni náhlou potřebou močit "... a najednou ta bláznivá ženská v parku, hysterka jedna, začala ječet jako siréna, přijeli chlupatí a už jsem se vezl." Bohužel však nemočili do křoví, ale přímo proti přicházející ženě, což ani v hlubokém opilství normální muž nedělá. To už je opravdu projev exhibicionisty, i když v tu chvíli třeba opilého. Nositelé této sexuální úchylky tedy raději na sebe berou ostudu neslušně močícího opilce než nálepku trestně odpovědného "předváděče".
Vyprazdňování močového měchýře v opilosti je ovšem velmi vděčné a aktuální téma. Při nedávné návštěvě mnichovských pivních slavností mne zaujala vydatnost proudu močí, který odtékal žlabem od každého pivního maxistanu a měl kapacitu malé horské bystřiny. České a moravské hospody, kypící pijáckým kolektivismem, bývají často svědky pokynu k takzvanému "společnému venčení ptáka", kdy houf opilců pohrdne sociálním zařízením. Všichni pak močí před hospodou a soutěží, kdo vymočí nejdelší řeku. Kdo prohraje, platí další piva. Zejména v této společnosti platí známé latinské přísloví "Si amicus tuus mingit, minga, seu mingere Fnga!" (Močí-li tvůj přítel, moč také, anebo močení předstírej!) Je zajímavé, že z těchto kamarádů z mokré čtvrti nikdy nebývá žádný označen za exhibicionistu. Močí totiž většinou na podezdívku hospody zády k případným kolemjdoucím pocestným.
Močení v pánské společnosti je často považováno za něco mužného, chlapáckého a silného, opilí rádi močí někam svrchu, jako by si chtěli dokázat svou nadřazenost oproti těm dole. Výjimkou bývají prý jenom opilí dlaždiči, kteří v pracovním nadšení močí i ve městě při práci v kleče a loužičku pak zahrabou do písku. Kolemjdoucí dámy se snad ani nepohoršují.
Jeden z našich největších znalců této problematiky primář Dr. Křivák uvádí ještě další zajímavosti z přírodopisu lidského močení. Svá pojednání uvádí známým citátem "Ukaž mi jak močíš a já ti řeknu, jaký jsi." Opilí námořníci prý močili na delfíny, kteří se tímto okamžikem stávali krotkými, přítulnými a zábavnými. V Indii moč opilých panen zajišťovala bohatší úrodu polí. Mongolové přidávali velbloudí moč do alkoholických nápojů, což jim zase pomáhalo k pevnějšímu zdraví a sexuální zdatnosti.
V přírodě močící český opilec pak může být tak nanejvýš nařčen z exhibicionismu, souzen a uvězněn. Pokud ovšem močí tváří v tvář případnému ženskému publiku, soudně-znalecký posudek asi odhalí sexuální úchylku. Močte tedy raději do křoví nebo čelem ke zdi. Moudrý pan primář dává svým pacientům radu: "I když jsi opilý a děláš si ostudu sám, nedopusť, aby ti dělal ostudu navíc i tvůj pohlavní úd!"
94
