Úvod
Někdo má rád vdolky, jiný zase holky
Různá intenzita sexuálních zájmů a potřeb u lidí je všeobecně známá. Kdybychom nějaké větší skupině lidí položili otázku, jak často by si přáli realizovat pohlavní styk, asi bychom se dočkali velice různorodých odpovědí. Vyskytli by se zde pochopitelně i takoví, kteří by odpověděli, že sex pro ně vůbec nemusí existovat, že se bez pohlavních styků docela dobře obejdou. Mají mnoho jiných zájmů, třeba sportují nebo sbírají známky a na nějaké sexuální radovánky nemají ani pomyšlení.
Mnozí se pak právem ptají, zda takoví pohlavně chladní jedinci nejsou nějakou abnormalitou. Říká se přece, že pud po potravě a pud sexuální patří mezi základní motory veškerého lidského chování a tady se najednou jednoho z nich nedostává. Pokud člověk delší dobu hladoví, většinou mu hrozí truchlivý osud. A co takovýto sexuální abstinent? Není snad také nějak ohrožen na zdraví?
Je v tom opravdu drobný rozdíl. Zatímco potravinový pud slouží k zachování existence lidského jedince, jeho pud sexuální slouží k zachování existence celého našeho živočišného druhu, k přežití lidstva, a na udržení života samotného člověka má vliv jen pranepatrný. Existují samozřejmě na světě lidé, kteří žijí v doživotním celibátu a nemá to Žádný zhoubný účinek na jejich zdravotní stav. Bez kyslíku člověk dokáže žít sotva několik minut, bez vody několik dní, bez potravy několik týdnů, ale bez sexuálního styku vydrží klidně celý život.
Stejně jako je u některých lidí pohlavní pud značně utlumen, jiní jej mají zase vyvinutý nadmíru. Sladit tuto různou míru erotických potřeb pak patří mezi základní postupy v sexuologické péči. Daleko obtížnější je pak úkol sladit tyto různé potřeby a nájmy v celé společnosti. Často se stává, že lidé vlastně promlouvají různými jazyky a svým sexuálním touhám vzájemně nerozumějí. Ortodoxní puritán vidí na svém bližním, který projevuje zájem o pornografii, výstředního zvrhlíka. Veškeré své úsilí pak koncentruje na to, aby tomuto vyvrheli jeho sexuální libůstku znemožnil, dotyčné tiskoviny zakázal a jmenovaného postavil na pranýř, kam by na něj mohli všichni jeho mravokární souvěrci doplivnout. Někteří jsou ochotni v tomto úsilí vidět spravedlivý boj za morální očistu lidské společnosti. Ve skutečnosti se však nejedná o nic jiného než o nebetyčné nedorozumění a netoleranci. Vytrácí se zde pochopení toho, že lidé jsou veskrze různí a začíná se projevovat neochota uznávat tuto různost jako základní znak každé lidské společnosti.
Ne nadarmo je sexuální netolerance často přirovnávána k rasismu, který bezhlavě potlačuje různost barvy pleti a nepřiznává lidem jen o trochu jinak zabarveným právoplatné místo na slunci. Jeví se tedy jako nanejvýše zajímavé, že rasismus je většina civilizovaných a vzdělaných lidí schopna jednoznačně odsoudit, ale sexuální odlišnost je stále provázena projevy zášti a nesnášenlivosti.
A při tom stačí jenom velmi málo: žít a nechat žít. Až zase uslyšíte nějakého křiklouna, který by nejraději zakázal třeba i tuto knihu, vzpomeňte si na tento nezvratný fakt. Vždyť přece nikdo není nucen konzumovat erotické materiály, pokud sám nechce. Nechť však toto poučení neodpírá jiným.
72
