Úvod
Lidoopi, divoši a misionáři
Pohlavní styky všech živočichů probíhají v přírodě do značné míry stereotypně, bez experimentování, po tisíciletí se zvířata páří stejným způsobem. Savci vesměs přistupují k samici zezadu, protože také její poševní vchod je této pozici přizpůsoben. Nedávno jsem byl překvapen dotazem malého kloučka, který oprávněně zapochyboval o tom, zda se takovým způsobem může stýkat například ježek nebo dikobraz, a nehrozí-li mu nebezpečí, že se popíchá o bodliny své vyvolené družky. Zoologové nás přesvědčují o tom, že ani tito pichlaví živočichové se způsobu páření zezadu nezpronevěřují a bodlinám se obratně vyhnou.
Jakýmsi předobrazem člověka jsou už lidoopi. Tito příbuzní totiž někdy zkoušejí také experimentovat a při páření zaujímají polohu tváří v tvář, což je v ostatní živočišné říši jevem naprosto ojedinělým. Pářící se šimpanzi tak nápadně začínají připomínat našince, uchylují se však k této poloze jen velmi výjimečně. U orangutanů Tase někdy můžeme vidět kopulaci vsedě, což v sobě také nese určitý prvek lidskosti. Všichni nižší savci mohou na takové inovace jenom závistivě zírat.
Pračlověk s největší pravděpodobností pokračoval v tradici svých zvířecích předků a volil soulož zezadu jako universální způsob sexuálního spojení. Stejný konzervativní přístup vidíme u většiny primitivních národů. K souloži tam dochází většinou v přírodě, také však při náhodných setkáních na pralesních stezkách. Teprve s příchodem civilizace se mnozí divoši naučili souložit tváří v tvář. Není divu, že tuto polohu horlivě propagovali také kulturu šířící misionáři, kteří v ní viděli právě vyšší stupeň tělesného spojení ve srovnání se zvířecí sexualitou dob pohanských. Proto se také poloze tváří v tvář říká poloha misionářská.
Někteří sexuologové považují misionářskou polohu za jakýsi civilizační artefakt, za sexuální výstřelek přešlechtěné lidské rasy, která se tak zpronevěřila svému původnímu biologickému naprogramování. Je zajímavé, že stejně jako poloha při souloži, prodělala zásahem civilizace podobné změny také poloha ženy při porodu. Rodičky v přírodních kulturách rodí své děti většinou v podřepu. V této poloze totiž dokáží nejlépe využít možností břišního lisu a porodní děj probíhá bezesporu přirozeněji.
Teprve nástupem mužů - lékařů do porodnictví se v 18. století začaly objevovat první porody s polohou rodičky na zádech a rozšířily se potom jako jakási civilizační vymoženost po celém světě. Ne nadarmo se někdy poukazuje na to, že poloha ženy "na lopatkách" je znakem jakési sociální a společenské nadřazenosti muže, což se projevuje při porodu stejně jako při souloži.
Nechtěl bych teď vypadat jako nějaký odpůrce misionářské polohy. Je v našich kulturních oblastech pokládána za "klasickou" a většině párů asi bez jakýchkoliv námitek dobře vyhovuje a této poloze tedy dávají jednoznačnou přednost. Nicméně je zarážející, že asi 10-15 % lidí vůbec nikdy v životě žádnou jinou polohu ani nevyzkouší. Na rozdíl od všech ostatních živočichů je totiž člověku dána do vínku sexuální vynalézavost a sklon k experimentování.
Také odezva na sexuální dráždění je u mnoha lidí velice různorodá. Zejména u ženy mají erotogenní oblasti nestejnou důležitost a neexistují snad na světě dvě takové, které byv této záležitosti byly naprosto totožné. Na půdě učených společností se vedly sáhodlouhé debaty o tom, zda je "lepší" orgasmus vaginální, výbavný při hlubokých zanořeních mužského pohlavního údu, nebo zda dávat raději přednost vyvrcholení dosaženému při dráždění zevních rodidel. Výsledky takových diskusí bývají podobné úvahám o tom, zda byla první slepice nebo vejce. Velmi názorně k tomu mohou posloužit porovnání ženské onanie. Ve způsobech jejího provádění nelze nalézt absolutně žádnou jednotu nebo universální postup.
A právě různé polohy při souloži umožňují objevit takový typ dráždění, který bude vyhovovat a přinášet nejlepší uspokojení jen tomuto jedinému páru. Výzva k sexuálnímu experimentování tak dostává charakter naprosto základní sexuologické informace. Z nadutého velikášství a neoprávněné chlubivosti jsou náhle obviněni všichni profesionální milovníci, kteří tvrdí, že jejich bohaté zkušenosti jim umožňují ihned a za všech okolností uspokojit každou ženu. Nemohou mít pravdu už proto, že každá z nich vyžaduje vlastně něco jiného.
Většinou také každý pár po období sexuálních experimentů nakonec zvolí takovou polohu při souloži, která oběma vyhovuje nejlépe a tuto pak praktikuje nejčastěji. Neznamená to však, že by lidé neměli být seznámeni se všemi různorodými položkami lákavého sexuálního jídelního lístku.
76
