Islámský fundamentalismus – Postavení žen - díl 1

Úvodem ...

Postavení ženy v islámu. Snad z toho důvodu, že jsem žena, mě vždy zajímalo postavení muslimských žen ve společnosti. Můj pocit strachu a bezmoci při čtení článku o tom, jak žijí, mě přiměl, dozvědět se mnohem více o této „věci“. A tak vzniklo toto dílo...

Původce všeho – Muhammad?

Islámský Prorok ženy miloval. Když se oženil poprvé, Bůh se mu zjevil. Po smrti manželky, devět let po prvním zjevení, začal Bůh k Muhammadovi promlouvat o postavení žen. Šest let po manželčině smrti měl Muhammad další zjevení, které mužům dovolovalo, aby se oženili až se čtyřmi ženami najednou. „Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři, avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu.“ Muhammad směl tento limit překročit a překročil. Oženil se osmkrát či devětkrát. Brzy se ovšem objevily problémy. Nepřátelé náboženství obtěžovali Muhammadovi manželky. Sebemenší incident zavdával příčinu ke sporům. A tak ženy měly zůstat skryty za závěsy svých pokojů a ven vycházet jen od hlavy k patě zahalené. Časem začala tato nařízení, jež měla původně chránit pověst Prorokových žen, platit i pro ostatní muslimské ženy. Šířila se po Arábii a sousedních zemích spolu s islámskou vírou a snadno si nacházela stoupence.

Hidžáb, čádor, džálabíja, magnae, nigáb, rúsárí, šalvár quamíz = temné vězení muslimských žen?

„A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na obdiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá.“

Kórán
Súra 24-Světlo

Pokud se dívka rozhodne nosit hidžáb, je to znamení, že přijímá právní zákoník, podle něhož má její svědecká výpověď poloviční hodnotu než svědectví muže, který ji přiznává o polovinu menší dědický podíl než jejímu bratrovi, v budoucnu ji odsuzuje k životu v domácnosti a jejímu muži dovoluje, aby ji zbil, bude-li neposlušná, přinutí ji dělit se o jeho přízeň s třemi dalšími ženami, rozvede se s ní, kdykoli se mu zlíbí a získá děti do své péče.
Některé muslimské ženy tvrdí, že jim hidžáb dává na rušných ulicích pocit bezpečí, neboť nestává se, že by byla znásilněna zahalená dívka. Zároveň se cítí lépe při jednání s muži. „Nutí je to zabývat se intelektem, nikoli tělem.“

Hidžáb, doslova znamená „závěs“ a v Koránu se objevuje ve verších přikazujících Muhammadovým současníkům a souvěrcům, jak se mají chovat k Prorokovým manželkám: „Když žádáte manželky Prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich.

Čádor je čtverec látky sahající od hlavy k patě, který si žena přidržuje nebo jej má upevněný pod bradou.Typický je především pro afghánské ženy.
Ženy z Pákistánu si nedovedou představit život bez šalvár quamíz, hedvábných dlouhých tunik oblečených přes plandavé kalhoty.

Co vlastně káže Korán o oblékání „muslimek“?

„Ozdobami jež jsou viditelné, jsou míněny pouze ruce a obličej. Ostatní ozdoby, včetně kotníků, zápěstí a krku, by měly zůstat skryty před zraky mužů s výjimkou manžela a přesně stanoveného okruhu blízkých přátel, jimž Korán zakazuje se s dotyčnou ženou oženit, tedy ženina otce, bratrů, tchána, synovců a vlastních i nevlastních synů. V Koránu dále stojí, že se žena nemusí zahalovat před chlapci, u nichž ještě nezačala puberta.
Korán nezapomíná ani na muže. Vybízí je ke zdrženlivosti. Ženský oděv musí přikrývat vše kromě rukou a obličeje a mužský, část těla od pupku ke kolenům, přičemž nesmí být příliš průhledný a těsný, aby nebyly vidět genitálie. Muži si však z tohoto nařízení mnoho nedělají. Ačkoli ženy musí plavat v čádorech, plavky mužů pupek nezakrývaly. Neboť při soutěžích bojují muži v suspenzorech (což samozřejmě zakázáno bylo), ženy tyto zápasy sledovat nesměly. Islámská společnost prostě nepovažuje mužské tělo za tak nebezpečné pro stabilitu společnosti jako tělo ženské.

Sexualita, cizoložství, síghe...

„Cizoložnici a cizoložníka zbičujte, každého z nich sto ranami! A nechť vás nepojme vůči nim lítost, s ohledem na náboženství Boží, věříte-li v Boha a v den poslední.“

Korán
Súra 24-Světlo

Otázka Mutilace=znetvoření pohlavních orgánů

V Eritreji byly dívky podrobovány jak klitoridektomii. tj. vyříznutí poštěváčku, tak infibulaci, při níž jim byly odříznuty stydké pysky a rána zašita tak, aby zůstal jen maličký otvor pro močení a menstruaci. Pokud podvyživené holčičky nevykrvácely hned po zákroku, umíraly často na následnou infekci nebo chudokrevnost, jež je zcela oslabila. Další trpěly různými infekcemi v oblasti pánve, protože znetvořená tkáň zachycovala moč a menstruační krev. Porod byl nebezpečný a přinášel ženě obrovské utrpení, jelikož jizvy zužovaly porodní kanál. Stávalo se, že v něm hlavička dítěte uvízla a rodička zemřela následkem silného krvácení. Ani protržení močového měchýře nebylo ničím výjimečným.Unikající moč pak z ženy udělala doslova chodící latrínu a při dalších těhotenstvích způsobovala otravu plodu.
Křesťany ani muslimy tento prastarý zvyk po dlouhá staletí nijak neznepokojoval.
Vzniklo ovšem Eritrejské partyzánské hnutí, které se jej snažilo vymítit. Kampaň byla součástí rozsáhlého programu, který prosazoval práva žen v horských oblastech osídlených převážně křesťany, začala infibulace pomalu ustupovat, protože křesťanské obyvatelstvo tento zvyk pokládalo spíše za kulturní povinnost než za náboženský příkaz. Ale v nížinách, kde žili muslimové, byl tento problém stále nesmírně citlivý. „Ženám bylo prostě řečeno, že obřízku přikazuje Korán.
Protože i někteří křesťané a animisté znetvořují ženám pohlavní orgány, mnoho muslimů světu zazlívá, že tyto praktiky spojuje především s jejich vírou. Dnes však každá pátá muslimská dívka žije v komunitě, která podobné mrzačení dovoluje. Zvyk obřezávat ženám genitálie pochází zřejmě ze střední Afriky, kde se objevoval už v době kamenné. Odtud postupoval po Nilu na sever, do starověkého Egypta. Od 8.století, kdy Egypt dobyla arabská muslimská vojska, se systematicky, souběžně s islámskou vírou, šířil i mimo území Afriky a dostal se až do Pákistánu a Indonésie. Pronikl také do některých částí Arabského poloostrova-v oáze Burajmí a Spojených arabských emirátech bylo ještě před několika lety zvykem odstraňovat všem dívkám, které dosáhly šesti let, asi tři milimetry poštěváčku.Když se žen z oázy Burajmí zeptáte proč, nedokážou odpovědět. Znají dobře Korán a ví, že nic podobného nehlásá. Jsou si také vědomy toho, že mnoho sousedních kmenů ženám pohlavní orgány neobřezává. Doufaly však, že tento zákrok ochrání čistotu jejich dcer, na které závisela čest jejich otců a bratrů.
Ve většině muslimských zemí je žena strážkyní cti svých mužských příbuzných. Když se manželka dopustí cizoložství, nebo dcera svolí předmanželskému sexu (stačí dokonce, když je z něj podezíraná), zneuctí tím otce i bratry a někdy dokonce jméno celé své rodiny. Zmenšit či zcela odstranit sexuální rozkoš znamená zmenšit pokušení. Je to východisko z nouze pro případ, že náboženské příkazy, které ženám ukládají zahalit se a zdržovat se v ústraní, z nějakých důvodů selžou. Odpírat ženám sexuální pokušení je ovšem v přímém rozporu s Muhammadovým učením. Muhammad dokonce cítil odpor k takovému potlačování sexuality. Muhammad se dále domníval, že potěšení z manželského sexu mají mít jak muži, tak ženy. Zdůrazňoval zejména milostnou předehru: „Chcete-li se milovat se svými ženami, nepřicházejte k nim jako zvířata, nýbrž pomalu a beze spěchu.“ nabádal muže. Jednou, když hovořil o tom, co je to krutost, označil za jednu z jejich forem právě pohlavní styk bez předehry. Islám je jedním z mála náboženství, která zahrnují sex do výčtu odměn čekajících věřící v posmrtném životě. To se ovšem týká pouze mužů.

„Všemocný Bůh stvořil sexuální touhu a rozdělil ji na deset částí. Devět z nich dal ženě a jednu muži,“ prohlašoval Alí, zeť Muhammadův.

Prorok také schvaloval „Coitus interruptus“, v jeho době obvyklý způsob, jak zabránit početí. V této otázce problému antikoncepce Muhammad stanovil svá omezení. Řekl mužům, aby praktikovali přerušovanou soulož, protože jestliže si Bůh doopravdy přeje něco stvořit, pak mu v tom žádný člověk nezabrání.
Islámská právní věda se snaží držet krok s dobou a řešit moderní sexuální dilemata, přičemž používá starobylé argumentace. Islámští učenci například rozhodli, že žena může být uměle oplodněna, avšak pouze spermiemi svého manžela. Protože Korán ukládá věřícím ženám „ aby střežily svá pohlaví“ a „ukazovaly své ozdoby jedině svým manželům“, většina muslimů vylučuje možnost použít spermatu dárce. Ale co když manželé, zoufale toužící po dítěti, nařízení poruší a zplodí dítě s pomocí darovaných spermií? Čí je podle islámských zákonů toto dítě, kdo o ně má pečovat a čí majetek bude jednou dědit? Otec dítěte počatého při umělém oplodnění je dárce spermatu a dítě není příbuzným ani dědicem manžela své matky.

Sighe-dočasné provdání (dohoda uznávaná jen Šíity)

Síghe, na kterém se muž a žena spolu dohodnou a které schválí duchovní, může trvat různě dlouho – několik málo minut nebo celých devadesát devět let. Muž za ně obvykle ženě zaplatí předem smluvenou částku. Často bývá motivem sex, dočasné manželství se však uzavírá i z jiných důvodů. V případě sexuálních pohnutek se síghe od prostituce liší tím, že dvojice musí předstoupit před duchovního, který smlouvu sepíše. Děti, které se z takového svazku narodí, jsou v Íránu považovány za legitimní. Povinnosti vyplývající z manželství se na síghe nevztahují. Muž a žena se mohou svobodně rozhodnout, kolik času společně stráví, kolik utratí peněz a jaké sexuální a jiné požadavky budou na sebe mít.
Šíité věří, že Muhammad síghe schvaloval. Sunnité, kterých je mezi islámskými věřícími většina, s tím nesouhlasí. Dokonce ani v šíitském Íránu se síghe netěšilo zvláštní oblibě, dokud jej Rafsandžání po skončení íránsko-irácké války v roce 1988 nepodpořil. V projevu předneseném roku 1990 jej zdůvodnil tím, že mnohé z mladých žen, které ve válce ztratily své manžely, nemají naději se znovu provdat. Potřebují nejen materiální podporu, ale i sexuální uspokojení. Navíc mladí muži často nemají dostatek peněz, aby si mohli koupit dům a založit rodinu, a musejí proto manželství odkládat. Rafsandžání prohlašoval, že sexuální napětí potřebuje zdravě uvolnit, a jestliže k tomuto účelu v islámu existuje síghe, proč jej nevyužít?
Mezi íránskými ženami se po jeho vystoupení rozhořela žhavá diskuse. Některé z nich proti síghe rozhořčeně vystupovaly s tím, že je to druh vykořisťování. Namítaly, že stát by měl vdovy zabezpečit do té míry, aby nemusely prodávat svá těla dočasným manželům. Ozývaly se však i souhlasné hlasy. Vdovy a rozvedené ženy potřebují sexuálně žít a touží po mužské společnosti. Má-li žena děti, je dočasný manžel navíc vítaným mužským elementem v domácnosti, kde chybí otec.
Někteří šíité také využívají síghe k tomu, aby žena směla být nezahalená v přítomnosti muže, před kterým by ji jinak musel ukrývat závoj, například před vzdáleným příbuzným, s nímž bydlí v jednom domě. V tomto případě je v sepsané smlouvě výslovně uvedeno, že mezi dvojicí není sexuální vztah. Pro některé šíitské rodiny žijící na Západě je síghe cestou, jak dvěma mladým lidem umožnit, aby se před svatbou vzájemně dobře poznali. Uzavřená smlouva, která partnerům zakazuje jakékoli sexuální aktivity, dovoluje chlapci a dívce scházet se po celou dobu trvání zásnub, aniž by tím porušili náboženské příkazy a zvyklost.
Síghe rovněž nabízí řešení problémů spojených s neplodností, s nímž se dnes západní právníci snaží vypořádat pomocí smluv o náhradním mateřství. Sunnitský muslim se v případě, že jeho žena nemůže mít děti, obyčejně rozvede, nebo si domů přivede druhou manželku. V Íránu je možné sepsat smlouvu, v níž se jako důvod uzavření dočasného manželství uvede početí dítěte, které bude vychovávat muž se svou trvalou manželkou. Pro šíitu je síghe navíc jedinou možností, jak se oženit se ženou jiného než muslimského vyznání. Na rozdíl od sunnitů, kteří mužům dovolují vstupovat do manželství s ostatními monoteistkami, šíité od jinověrců – žen i mužů – požadují, aby přestoupili na islám. Teprve potom je jejich manželský svazek prohlášen za právoplatný a trvalý.
Ať už je sunnitům a šíitům dovoleno uzavírat jakékoli smlouvy, tresty, které jim jejich náboženství stanoví za sexuální prohřešky, jsou strašlivé. Sexuální svoboda je v islámu přísně vymezena pelestmi manželské postele, nehledě na to, zda je manželství dočasné či trvalé. Mimomanželský sex a homosexualita jsou zakázány a za obojí lze udělit ty nejhroznější tresty, které islámský právní zákoník připouští.
Zatímco pro vraha je trest smrti jen jedním z možných, pro cizoložníka a cizoložnici, kteří měli možnost ukojit svou sexuální touhu se zákonitým partnerem, je nařízený. Je-li člověk, který se dopustil cizoložství, svobodný, nebo byl-li v době, kdy měl mimomanželský pohlavní styk, jeho partner nemocný, nebo daleko od domova, mění se trest na sto ran bičem. Dodnes se cizoložství v některých případech trestá kamenováním. V Saudské Arábii jsou kamenovány vdané ženy a ženatí muži. V Koránu však není ukamenování jako trest za cizoložství nikde uvedeno. Korán věřícím mužům přikazuje, aby cizoložné ženy „podrželi v domech, dokud je smrt nezavolá“.
V Íránu jsou dnes odsouzenci k trestu ukamenováním zahrabáváni do země, muži po pás, ženy do výše prsou. Velikost kamenů je přísně stanovena. Nesmějí se používat balvany ani oblázky, aby smrt nebyla milosrdně rychlá nebo naopak nekonečně dlouhá. V listopadu 1991 unikla smrti třicetiletá žena, které byl změněn trest poté, co se jí podařilo vyškrábat se z jámy, do které ji zakopali. Soudci došli k závěru, že to musela být vůle Boží. Ti, kteří v posledních letech viděli tento druh popravy na vlastní oči, vyprávěli, že v davu nezahlédli jedinou ženu. V minulosti se však kamenování účastnili muži i ženy společně. Dav se obyčejně chová zuřivě a krvelačně. Součástí rituálů svaté pouti do Mekky, tzv. hadždže, je symbolické kamenování ďábla. Svědkové tvrdí, že dav popravovanou ženu vlastně ani nevnímá jako lidskou bytost. Muži si možná ventilují pocit viny z toho, že sami nejsou schopni kontrolovat svůj sexuální chtíč. Kameny však v tomto případě dopadají na měkké lidské tělo. Protože je oběť zčásti zahrabána do země, její krk se stává terčem série mučivých zásahů a při každém úderu se prohýbá vzad. Smrt často přichází teprve ve chvíli, kdy je hlava úplně oddělena od těla.
Tresty za homosexuální styk jsou ještě krutější. Jsou-li partneři ženatí, mohou být upáleni, nebo odsouzeni k smrti pádem z výšky. V případě, že jsou svobodní, je popraven jen pasivní člen dvojice (pokud ovšem není nezletilý), zatímco druhý, aktivní, je zbičován sto ranami. Rozdílné tresty obrážejí, jak silný odpor mají muslimové k muži, který při sexuálním styku přebírá úlohu ženy. Trest sto ran bičem platí i pro svobodné lesbičky. Vdané mohou být ukamenovány.
„Proč je islám v otázkách cizoložství a mužské a ženské homosexuality tak přísný?“ „Kdyby islám neumožňoval uspokojit sexuální potřeby zákonnými prostředky a automaticky spojoval ukájení pohlavní touhy s vinou, pak by bylo správné tvrdit, že islám je velice tvrdý. Protože však islám věřícím tuto možnost dává, není ochoten tolerovat žádné zvrhlé chování.“

Pokračování v druhém díle...

20.5.2008

Hodnocení: 181