Úvod
Historky ze sexshopu – erotický veletrh
Byl to náš první erotický veletrh. Byl první jak pro firmu, tak pro mě. Dělala jsem tam sice takové křoví, protože k samotnému prodeji tam byli povolanější, ale i tak jsem si to užila. Ono je docela zajímavé vidět takovouhle akci i z té „vnitřní“ stránky.
I když se první zákazníci začali do našeho stánku trousit až ve dvě hodiny odpoledne, my jsme byli na nohou už od rána. Ono všechno vybalit a naaranžovat rozhodně není jen tak. Několikrát jsme do stánku nahnaly partu uklízečů (Hele kluci, nechcete lubrikáč zdarma?), abychom si ověřili, že vše je srovnané tak, aby nám to méně šikovní zákazníci neshazovali z polic, popřípadě se přes některé větší kousky nenatáhli jak širocí tak dlouzí. Po delší úvaze jsme nad prodejní pult připevnili šipku pro správný směr nákupu. Později jsme zjistili, že zbytečně…
Celé dopoledne se pohybovalo spíše v línějším duchu. Ten správný ruch začal až po skončení večerních erotických vystoupení. Jako první se začaly trousit páry, navzájem si procítěně popisující, co všechno a s čím si večer vyzkouší. Podotýkám, že zmíněné náměty by vydaly na slušně dlouhý pornofilm. Bohužel, někteří mluvčí už tak přitažliví nebyli. Dodnes si při pohledu na jistý vibrátor vybavím extrémně tlustého plešatého pána, smrdícího potem a osypaného obřími beďary, takže v intimním životě je pro mě nepoužitelný. Někteří z příchozích zase vypadali, že si to rozdají přímo na pultu před očima všech přítomných. K ničemu takovému sice nedošlo, ale už asi chápu, proč byla všechna WC v pavilonu permanentně obsazená.
Mimochodem jestli někdy půjdete na nějakou podobnou akci, rozhodně si s sebou vezměte notnou zásobu tužkových baterek. Naši zákazníci se jich totiž, nejspíše v touze si doma vše ihned vyzkoušet, vehementně dožadovali. A shánět dostatečné množství zmíněných propriet po noční Praze není zrovna lehké. Nakonec jsme vzali útokem jedno Tesco s nonstop provozem a vykoupili zásoby. Šéf pak, aby zaplatil proježděný benzín, cenu baterek navýšil téměř o 100 procent a i tak jsme půl hodiny před zavíračkou mleli z posledního. Na další den jsme se pak už pochopitelně zásobili lépe.
Středem pozornosti našeho stánku byla rozhodně po oba dny nafukovací panna v poloze na všech čtyřech. Zepředu vypadala jako roztomilá blonďatá holčička s culíky, zezadu pak nabízela roztouženému uživateli rozšklebenou umělou vagínu nevídaných rozměrů. Po dvou dnech trvání veletrhu byla opravdu řádně osahaná a ohmataná, ba několik chlupů se uvnitř i našlo – mimochodem vážně by mě zajímalo, jak se tam dostaly. V jednom místě byla dokonce natržená! Že by někdo měl tak silné prsty? Zařadili jsme ji do kolonky neprodejné a chystali se ji po skončení veletrhu vyhodit. Už jsme balili, když se v prodejně objevila postarší dobře oblečená dáma a chtěla ji koupit. Když jsme odmítli s ohledem na zmíněný stav, zvolala: „Ale já to nechci pro manžela! To je pro našeho Azorka. Když on si jinak nic neužije.“ Koukli jsme se na sebe a šéf tedy paní nabídl, že jí figurínu vyfoukneme a ještě jí snížil cenu. Na obojí zavrtěla hlavou, zaplatila plnou sazbu a hrdě odkráčela s vyzývavou figurínou v podpaží. Mimochodem od té doby se v naší rodině ustálilo rčení „Mít se jako Azorek!“ Tak co říkáte, nestálo by za to být příštím životě psem?
166
