• facebook
  • twitter
  • rss

Proč být věrný?

Proč být věrný?

Monogamie - velké dilema v životě muže

Jeho nejzákladnější instinkt mu velí - jdi a šíř své sémě. Naproti tomu ovšem společnost (a manželka) káže, měj poklopec pevně zapnutý. Jeden moudrý muž kdysi výstižně pravil, že žena, se kterou chceme strávit život, nás nevzrušuje, zatímco se ženou, která nás vzrušuje, život strávit nechceme. Z tohoto úhlu pohledu se věc zdá zcela beznadějná - jako by ani nemohlo být vítěze v boji mezi nevěrou a monogamií, jako by to pokaždé muselo skončit v slzách. Cožpak naše rozpolcené duše opravdu nikdy nenaleznou pokoje? A naše duše jsou skutečně rozpolcené. Není to tím, že bychom všichni byli frustrovaní kanci živořící jako ušlápnutí moulové. Není to tím, že bychom všichni toužili po životě plném divokého promiskuitního sexu, a zatím byli odsouzeni k nudné měšťácké monogamii. Není to tím, že bychom chtěli, aby svět byl jeden velký harém, a my si zatím hrajeme na otce Kondelika. Náš zásadní problém je, že jsme schopni vidět nenápadný půvab jak monogamie, tak nevěry. Naším prokletím je, že po obojím toužíme stejně silně. Mužská touha založit hnízdo je přinejmenším stejně vyvinutá jako ženská, rozdíl mezi děvčaty a hochy však spočívá v tom, že my máme obrovské nadání pro bezvýznamný sex. Ženy chtějí vztah, který má smysl. My také. Někdy ale zatoužíme po vztahu, který nikam nepovede. Sex v kontextu něžného láskyplného vztahu je báječná věc, Jakmile ale dojde na příležitostný sex, nikdo se nedovede chopit příležitosti s takovou nonšalancí jako muž. „Já nechci tu sympatickou holku odvedle, co vypadá jak z televizního cvičení,“ řekl mi jednou kamarád muzikant. „Chci špinavou děvku.“ Možná tenhle pocit zná. Měli bychom si tu vyjasnit pojmy. Monogamie je, když se ze všech ženských, co jich běhá po světě, zaslíbíte jedné jediné. Nevěra je, když jste hotov dát své slovo každé z nich, zvláště je-li vaše žena dočasně nepřítomna.

Zřejmě nejoslavovanějším monogamistou populární kultury je herec Paul Newman. Když se ho zeptali, jak je možné, že se mu jako hollywoodské superstar daří odolávat nekonečné řadě pokušení, jimž je vystaven, Newmanovi zajiskřilo v blankytných očích a odvětil okřídlenou průpovědí: „Proč jíst hamburgery, když mám doma biftek“. Bezpochyby upřímná slova. Leč každý muž hodný toho jména by nevěřícně pohlédl do Newmanových chrpových panenek a otázal se ho, kdo chce, sakra, jíst biftek každej den? Někdy zkrátka nic nebodne líp než hamburger se vším, co k němu patří.

Aby manželství s Joanne Woodwardovou klapalo, Paul Newman dodržel svatební slib, že bude svou ženu milovat a ctít, a nepojme žádnou jinou. Neměl na výběr. Protože na nevěře je hrozné to, že jakmile jednou začnete, nevíte kdy přestat. Nevěra je jako hazardní hry, pití nebo drogy. Pořád máte za to, že to zvládáte. A v okamžiky kdy zjistíte opak, už vám hoří postel pod zadkem.

Ale i když muž zůstane věrný, jak se patří, srdci nejde poručit. Díváme se na každou cizí ženu, která nás mine na ulici, a říkáme si, mohl bych milovat tuhle? Nebo támhletu? A nepřestane nás to napadat jenom proto, že milujeme někoho jiného. V mnoha ohledech po úplně cizí ženě zatoužíme ještě víc, když žijeme v dlouhodobém láskyplném vztahu.

Nejlehčí je být nevěrný, když někoho opravdu miluješ, řekl mi jednou kdosi po jednom až deseti pivech. Protože víš, že to vůbec nic neznamená. Ale zkus jí to vysvětlit! Když už jsme u toho, raději jí to vysvětlit nezkoušejte. Tohle by opravdu nepochopila. V jednom měl ale ten člověk pravdu - jsou okamžiky, kdy nevěra něco znamená, a jsou okamžiky, kdy neznamená vůbec nic.

Pokud jde o bezvýznamný sex, bývají muži sentimentální. Stejně jak se ženy rozplývají nad svatebními závoji, líbánkami na karibském ostrově či šišlajícími batolaty, zarosí se muži zrak, když rozjímá nad šoustáním rozverné šlapky v laciném motelu. Kámen úrazu u tohoto druhu nevěry - nevěry, která opravdu neznamená nic jiného než výměnu tělesných tekutin - spočívá v tom, že skutečnost se jen málokdy vyrovná očekávání.

Vztahy na jednu noc jsou zaručeným receptem na zklamání. Pokud ženská stojí za to, abyste se s ní vyspal, stojí za to, abyste se s ní vyspal víc než jednou. Anebo za to nestojí vůbec.

Krátkodobý bezvýznamný sex může být ta nejvášnivější a nejvíce vzrušující věc na světě. Když netoužíte po ničem jiném než strhat z partnerky šaty - třeba zuby - a vrhnout se na ni jako hladovějící na stůl plný vybraných lahůdek, vytváříte si vzpomínky, nad kterými se budete ještě po létech dojatě usmívat bezzubými ústy. Ale šoustat dlouho bez lásky je zatraceně těžké. Necítíte-li nic než vášeň, velmi brzy nebudete cítit vůbec nic. Budete-li brát příliš mnoho žen jenom jako tělo bez duše, dříve nebo později začnete brát sám sebe zrovna tak. Nevěra může být stejně klaustrofobní jako monogamie. Moje promiskuitní období byla vůbec to nejhorší, co jsem kdy zažil - každá noc znamenala jinou postel, jiné tělo, jiný obličej. Tenhle druh kopulace totiž snižuje hodnotu všech zúčastněných. Spal jsem s řadou skvělých ženských, které si zasloužily být milovány - nebo si alespoň zasloužily víc než moje okoralé, vlažné pozornosti. A já si teď už ani nevybavuji jejich jména.

Co mě dnes uvádí v úžas, je, že jako panic jsem přesně o takovémhle životě snil. Aniž bych detailně popisoval každou skvrnu na pyžamu, vzpomínám si, že jsem snil o obrovském domě plném ložnic, v každé ložnici žena z jiné země. S těmito představami jsem usínal ve třinácti letech. Ale o deset let později se tyto sny proměnily ve skutečnost a nepřineslo mi to nic než bezesné noci.

Monogamie ale může být právě tak úmorná. Říká se, že v předvečer jeho posledního sňatku přepadla Normana Mailera hluboká deprese z toho, že má nastávající den slíbit něco, co v minulosti nikdy nedodržel. A nemusíte mít za sebou stejně bouřlivou milostnou minulost, abyste se dovedli vžít do smíšených pocitů zdráhavého ženicha v předvečer svatby. Mailerova snoubenka se jej otázala, co se děje. "Jediné, co jsem kdy chtěl," odtušil Mailer se zdrcující upřímnost, s níž mohla soutěžit jenom jeho bezmezná sebelítost, je být starým mládencem v Paříži.

Jistě víte přesně, co tím myslel. Chtěl zkrátka prožít svůj život jako sexuálně a citově svobodný muž - nalézat lásku na nejrůznějších místech, brát vše, jak to přijde, a pak jít dál beze slibů, které beztak nevedou než ke zklamání, zlomeným srdcím a posléze k vzájemné nevraživosti. Proč se má člověk usadit s jednou skvělou ženskou, když ví - když ví celou svou bytostí, že svět je plný skvělých ženských? A v tom okamžiku řekla Mailerova snoubenka moudrou věc. Jemně poukázala na to, že kdyby byl Mailer starým mládencem v Paříži, dříve nebo později by potkal dívku - jednu z těch neobyčejných dívek, do které by se hluboce a vášnivě zamiloval a se kterou by chtěl zůstat navěky věků. Chtěl by ji milovat a chránit a nedovolit žádnému jinému chlapovi aby ji očumoval. A nemohlo by to dopadnout jinak, než že by si ji nakonec chtěl vzít. Jinými slovy, Mailerova nastávající se mu snažila naznačit, že i kdyby byl starým mládencem v Paříži, ocitl by se jednoho dne v navlas stejné situaci. A Norman Mailer pohlédl na svou snoubenku a poznal, že má pravdu. Tak se tedy vzali a dodnes jsou svoji a je tomu už více než dvacet let.

Naši dědové a otcové to holt měli jednodušší. Měli menší nároky než my. Neočekávali, že skvělý sex, romantická láska a vzrušení potrvají nadosmrti. Byli vděční, pokud výše uvedené přetrvalo líbánky. Naši dědové a otcové s největší pravděpodobností ani nerozeznali dobrý sex od špatného.

Jsme šťastná generace, synové míru a blahobytu. Zato jsme ale rozmazlení ve všech ohledech, zvlášť, co se týče sexu. Teoreticky by nám zkušenost s mnoha partnerkami měla monogamii ulehčit ­vyzkoušel jsem všechno, tudíž budu věrný tomu nejlepšímu. Jenomže ono to tak nefunguje. Jsme děti konzumní společnosti a jedna z věcí, které jsme se naučili konzumovat, jsou vztahy.

Romantická láska končí, ženy se mění. Ta divoká šelma, která chtěla protančit noc, už nás tolik nepřitahuje od té doby, co se z ní stala obtloustlá kočka domácí, která touží jenom se prospat u kamen. Všichni víme, že chlap se dokáže takřka přes noc změnit z láskou hořícího Romea, co sype verše z rukávu, v Pepu, kterému se nepostaví ani při televizním Počasíčku. Co nám však naše výchova nedovolí vyslovit, je, že to funguje i naopak. Jak může chlap zůstat věrný, když ženská, do které se zamiloval, už neexistuje?

A není to vždycky chyba ženy. Spousta mužů podvádí milující ženy, tolerantní milenky, krásné přítelkyně. Nespustíme se vždycky jenom proto, že ta naše přibrala pár kilo. Někdy se prostě spustíme proto, že příležitost se nám postavila do cesty jako Mount Everest.

Hlavním důvodem monogamie je stálost. Hlavním důvodem nevěry je však příležitost. Děláme to proto, protože si myslíme, že nám to projde. Jenom pro jednou - na služební cestě, na zamčené toaletě na večírku nebo jednou ráno, když se ve dveřích znenadání objeví sousedova žena a vy jste zrovna doma sám.

A co je na tom špatného? Pakliže se to vaše partnerka nikdy nedozví, proč neproměnit jednu či dvě erotické fantazie v upocenou skutečnost? Někdy si dokonce začnete partnerky o to víc vážit. I to se stává. Je nicméně nepravděpodobné, že by vám v manželské poradně doporučili rychlovku se sousedovou ženou. Protože se zachytíte drápkem, budete chtít ještě. Nevěra je návyková.

Muži jen málokdy litují samotného aktu nevěry. Litují toho, že se tím rozbije kouzlo. Jakmile jste byl jednou nevěrný, vkročil jste za zrcadlo. Nikdy už se opravdu nemůžete vrátit zpátky, protože v hloubi duše víte, že jste porušil daný slib, že budete milovat ji a jenom ji. A to je zlé. Ještě mnohem horší ale je, když se o tom vaše partnerka dozví. Pak jste totiž vrazili nůž do zad někomu, koho milujete, a kdo se na vás najednou dívá, jako by vás nikdy doopravdy neznal. A i když to nějak vyžehlíte, už se na vás nikdy nepodívá tak jako předtím. Muži jsou psi. Jsme psi, ochočení a vycvičení, ale kdyby nás pustili z dohledu, očmuchávali bychom každé hárající feny v parku.

Nikdo se cílevědomě nechystá být nevěrný. Ačkoliv bereme na vědomí ty nespočetné ženy, které bychom mohli milovat, nikdo z nás neslibuje věrnost s úmyslem slib porušit.

Stává se to proto, že jednou v noci se chlap probudí a říká si, a takhle to bude celejch příštích čtyřicet let? Jen naši otcové mohli s touto myšlenkou žít. My to nedokážeme.

Nevěrný lze být slušným, nebo neslušným způsobem. Nikdy byste neměl spát s jejími kamarádkami (protože pak ohrožujete vztahy, které se vás netýkaly. Nikdy byste neměl brát svoji tajnou lásku do stejné společnosti jako svoji partnerku (a zvláště ji neberte na návštěvy k přátelům). A nikdy byste to neměl dělat ve své manželské posteli (od čeho je proboha pokoj pro hosty?!).

A pokud náhodný vztah neočekávaně přeroste v novou největší životní lásku, vaše partnerka by rozhodně neměla být poslední, kdo se o tom dozví. Ženy vám řeknou, že sám akt nevěry je to nejpodstatnější. Není to pravda, existuje obrovský rozdíl mezi tím, když někomu ublížíte a když ho ponížíte. Takže na její mladší sestřičku laskavě ihned zapomeňte. Pokud jsme psi, jsme psi usilovně hledající domov a věrné srdce. Je sice pravda, že naše nekomplikované myšlenky občas zabloudí k jiným ženám, nepřestáváme však snít o lásce s velkým L, která změní náš život.

Sny puberťáků se liší od snů dospělých mužů. Dospělý chlap sní, že najde tu jednu jedinou ženu na světě, jejíž rty pasují k jeho. Puberťák uvažuje jako puberťák. Dospělý chlap odkládá dětinské záležitosti ­jako například kondomy s ovocnou příchutí a hledá si ženu, manželku, kterou bude ctít nejvíce ze všech. A pak po pár letech najednou vidí, že spává se sekretářkou nebo se sousedkou nebo s ženinou nejlepší kamarádkou. A pak jednoho dne řekne té další ženě, že ji miluje, a celý cyklus se opakuje.

Říká se tomu mnohočetná monogamie. Životy, které vedeme, mají ale ve skutečnosti mnohem blíže k mnohočetnému cizoložství.

Opravdu neexistuje jiná alternativa než nekonečné milování se a opouštění? Opravdu naše schizofrenní přirozenost nikdy nenajde klidu? Je možné nějak smířit stálost a odpovědnost monogamie se vzrušením nevěry?

Jediný způsob, jak by monogamie a nevěra mohly šťastně existovat bok po boku, by bylo, kdyby si muž mohl vzít jak manželku, tak milenku ­takové uspořádání by zajisté lidstvu ušetřilo spoustu starostí. Představte si život s manželkou i milenkou. Chcete-li s nimi zůstat, vzrušují vás. A vzrušují-li vás, chcete s nimi zůstat. Nevěra a monogamie - konečně šťastný smír. Muži zoufale potřebují jak ženu, tak milenku.

Jedině tak si už nebudeme muset vybírat, zda se chceme stát kancem z Vidlákova nebo ušlápnutým moulou.

Jedině tak budeme jako Mailerův svobodný muž v Paříži, muž, který opravdu ví, co je volnost.

25.2.2001
Autor: Longest
Hodnocení: 257 Kladné hodnocení/Záporné hodnocení 133
Zobrazeno: 24752x

Co si o tom myslíte?

# Čtenářka: (06.07.2009 00:24:33) Reagovat

Moc pěknej článek, povedl se

# Tomket: (07.08.2009 05:47:52) Reagovat

No tak na tomhle clanku je dost krute pravdy ikdyz jsem se vztahem spokojeny a sex je uzasny tak stejne koukam i po jinych nastesti zatim jen koukam

# Aneta: (11.09.2009 15:46:49) Reagovat

Jo konecne vidite jaky jste to prasata a jak by jste se chteli jen a jen kurvit a co zenska ta mit muze a milence zaroven nemuze to muzou jen chlapi a holka trpet za vase sexualni hratky a valeni se s jinou??je to ubohy aspon ze takovy nejsou vsichni

# Adriana: (22.09.2009 21:48:50) Reagovat

Tak tady je vidět, jak si muži dokážou všechno zdůvodnit a neberou ohledy na ženy. S Anetou souhlasím. Ženy by byly společností odsouzeny, ale muži jsou borci.

# Adriana: (22.09.2009 22:03:31) Reagovat

Síla každého muže je v tom, že si dokáže najít ženu, kterou bude milovat a který si bude chtít vážit. Bohužel muži věci neradi řeší, neuvědomují si, že zraňují partnera případnou nevěrou. Neumí myslet do bodoucnosti. Tak vznikají rozvody. Neříkám, že není vinna jen u mužů, ale svým egoistickým chováním se vyznačují muži. Žijeme v patriarchu. Když jsme žili naposledy v matriarchu byla to doba před dobou železnou. A proč se přechodnotil z matriachátu do patriarchátu jen díky tomu, že muž měl větší sílu a to bohužel přetrvalo. Války jsou taky víc privilegiem mužů. A kdo si z pánů myslí, že bude mít 3 ženy na obměnu, aby se nenudil by potřeboval použít svůj mozek, který společností, reklamou dávno zdegeneroval. Nechápu jak mohou nějací muži být, tak povrchní. Všichni naštěstí takový nejsou. Ty totiž mají svůj názor a nejsou labilní.

# petr: (19.10.2009 14:29:18) Reagovat

moc nevím, na co hořekujete... mám ve svém okolí velké množství žen, o kterých vím opravdu hodně a z celého tohohle množství jsou jediné dvě, které ještě nebyly nevěrné svému partnerovi ...

# anet: (07.01.2010 16:27:59) Reagovat

hlavne to nesvadejte na monogamii...myslite si ze nas nelaka obcas vbyzkouset nekoho jineho??me osobne jo,predevsim proto ze je mi 17 a partner s kterym chodim rok byl muj prvni ... presto bych mu ale nikdy neublizila:)na to sem dost citliva,mam ho natolik rada ze bych mu to nikdy neudelala...

# XXX: (08.02.2010 01:07:59) Reagovat

kazdy ma jiny zivotni styl.. a to se neda upirat. zazil jsem ladacos, udal jsem dosti chyb, ale z tech chyb jsem se poucil a nepodvedl bych svoji partnerku Bohuzel u zen je to jinak.. staci slabsi chvilka, prilezitost, dal fantazie a zena nevi ci je..Gdyz jsem jeste chodival na diskoteky, gde jsem se seznamil i se svoji nynejsi letitou partnerkou, stacil mi jeden tanec, jeden plouzak a jakakoliv divka starsi mladsi moje mohl jsem ji ovladat. tak jako jsem vedl pri tanci. Bylo zabavne pozorovat jak malo staci aby divka roztala.. Ale jen tanec nic vic nic min. Po tanci jsem divce podekoval a vyzval jinou. A o nas budete rikat, ze jsme sobci a kurevnici? Jiste jsou i taci, ale ti prece nestoji tedy za rec a pak neni vam blby krivdit tem poctivcum, ktere stara podvadi a oni to nevi a mysli si jaky je to skvely vztah a ze by svoji divce nigdy nic takoveho neudali? chce to objektivni pohled

# adriena: (17.03.2010 19:51:18) Reagovat

no tak to je teda v .....co ja budu delat, proc nas neuci hned ve skole, jak to s temi muzi je, maji nas na to rovnou pripravit, ze chlapi za to vlastne nemuzou, ze to proste jsou jen samci a kdyz fena neda, tek si proste nevrznou,to jsou same princezny , sama vernost a laska az za hrob apod., musi rict, ze se teda spatne s timto pocitem zije, je mi 32 let a nikdy jsem zadneho partnera a ted i manzela nepodvedla, ani v lakohlolu ne, proto taky nesnasim, ty trapny vymluvy, ze za to muze, neni pravda, ten jen zlepsuje nalada, ba naopak, v alkoholu se teprve charakter clovek pozna, uz ted mi je z toho clanku spatne a uz mi pracuji nervy, zjisteni, ze i to zlaticko co mam doma mi nebude verne, je to jen otazka casu, asi se z toho uzeru, tak se mejte

# Hanzo: (05.04.2010 23:53:28) Reagovat

hehe, az s podivem registruju agresivni nazory zen, kterym je z tohoto clanku zle..

Ceho jsem si vsiml, je to, ze autor velice ohleduplne a uprimne napsal, jak to citi. A mam pocit, ze to tak opravdu citi vetsina ostatnich chlapu.

Autor chtel rici: ,,Vsichni jsme svine, ale stejne vas milujeme

Je na vas damy, jestli na to mate. Chlap miluje bez vyhrad, jenze sex je neco jinyho. Pokud mu nevyhovuje sex, pujde jinam. A nemusi jit v zadnem pripade o ztratu citu k vam. Jde pouze o ten sex. A ano, vsichni jsme svine, jenom nekteri se umeji lepe ovladat. Problem je ten, ze tohle vy neberete.

A co to je za blbosti o vychvalovani muzske a zatracovani zenske nevery? Chlap tohle nedela. Stejne, jako se vam nelibi nevera vaseho manzela, tak se jemu nebude libit ta vase. Stejne jako jeho zacne nudit domaci stereotyp, tak vam se zacne libit kolega v praci.

Jednoduse receno, vsichni jsme stejni. Muzi i zeny. Kazdy kdo chce a muze, bude neverny, nehlede na pohlavi.

Jméno: Email pro odpověď: (Nebude zobrazen)

Napište svůj dotaz, nebo komentář:
Používejte diakritiku, nepoužívejte HTML tagy. Vulgární a příspěvky nesouvisející budou odstraněny.